Kostel na Makové hoře

 Kostel nechal vystavět Jan Felix Chanovský – Krasilovský z Dlouhé vsi v letech 1719 – 1722. Vysvěcen pak byl Janem Rudolfem hrabětem Šporkem dne 5. března roku 1723. Tehdy přišli na Makovou i karmelitáni, kteří zde založili bratrstvo svatého škapulíře a přinesli milostnou sošku Panny Marie Škapulířské. Dnes najdeme na oltáři pouze její kopii, originál je uschován v depozitáři.

Po smrti Jana Felixe přišel kostel o potřebný přísun peněz. Řeholníci Makovou Horu opustili a klášter, který zřejmě stál na místě dnešní bývalé fary, vyhořel. Dodnes se ale s určitostí neví, jestli zde opravdu stál, neboť neexistují jasné historické údaje. Jisté je jen, že jeho výstavba byla v plánu, stejně jako vybudování ambitů kolem kostela, na které Chanovskému už nezbyly peníze.



Teprve od roku 1836 zde byla vedena farní kronika a následující období je proto již dobře zmapováno. zrušené za Josefa II. Hlavním důvodem byl narůstající zájem lidí o duchovní dění na Makové. Ani po josefínských reformách, kdy bylo zrušeno bratrstvo neupadl kostel v zapomnění. Byla zde vybudována dnes již neexistující křížová cesta. V letech 1853 – 1865 zde páter Jan Šrámek škapulířské bratrstvo obnovil. Důležitým mezníkem byl rok 1886 byla vydána brožura Popsání poutního chrámu Páně sv. Jana Křtitele a Matky Boží z hory Karmel Královny sv. Škapulíře na Hoře Makové v Čechách. Farář  FrantišekPanocha v ní sepsal kompletní historii kostela.

Začátkem 20. století na Makové působili bratři Bosáčkovi, farář Vincent a malíř Josef. Druhý zmíněný byl blízkým spolupracovníkem Mikoláše Alše a zhotovil malbu nad presbytářem. Z tohoto období se traduje i historka o „čtyřnohém vodovodu“. Oslík, který nosil na kopec vodu, prý znal cestu nazpaměť, a tak chodil úplně sám. Dole vždy musel počkat, než mu někdo vodu nabere a pak vyrazil i s nákladem zpět. „Čtyřnohý vodovod“ je popsán a nafocen i ve farní kronice.



Významně zasáhla Makovou Horu první světová válka, pro jejíž účely byly z kostela odebrány zvony. Stejný osud mohl potkat i varhany, ale byly pro svou historicko uměleckou hodnotu ušetřeny. Po nástupu komunismu byly roku 1952 stejně jako ze všech farních úřadů i z Makové odebrány matriky. Zápisy o kostele byly nadále vedeny v obecní kronice a bohužel jen velmi spoře. Za zmínku však stojí vykácení mohutných a starých akátů u kostela, které podle památkového úřadu narušovaly statiku stavby.

Během komunistické éry se stav chrámu neustále zhoršoval, ale teprve po převratu přišla hlavní rána. Stejně jako spoustě jiných kostelů, ani tomu na Makové Hoře se začátkem devadesátých let nevyhnuly krádeže. Za oběť padly mimo jiné i vyřezávané sochy mistra Meyera v hodnotě jednoho milionu korun. Děravá střecha, opadaná omítka a všudypřítomní roztoči dokreslovaly obraz zkázy kdysi věhlasného poutního místa. Lešení obepínající kostel neposloužilo ani tak opravným pracím (reálně zde žádné neprobíhaly), jako spíš vandalům, kteří se zde realizovali. Vyhlídky Makové tak byli začátkem devadesátých let víc než chmurné.

Více na stránkách brožury Naučné stezky, na tabuli Naučné stezky nebo výzkumném sborníku Maková hora.